Výběr distribuce

Nainstalovat Linux znamená vybrat si předtím nějakou linuxovou distribuci. Vzhledem k tomu, že jich existují stovky nebo možná tisíce, je to pro člověka, jenž se setkává s Linuxem poprvé, velmi obtížné. Přitom jde o klíčové rozhodnutí, protože stejně jako všude tam, kde si můžete vybrat, existují varianty vynikající, dobré a ty, kterým je lepší se vyhnout. Zatímco v předchozích článcích jsem vám většinou jen suše předkládal fakta, dnes to bude daleko subjektivněji zaměřené. Tím, že už mám výběr za sebou a denně se setkávám jen se dvěma distribucemi, nemůžou být následující řádky úplně nestranné.

Co je to linuxová distribuce

Vezměte linuxové jádro, přidejte k tomu vhodné programy, udělejte instalační program, najděte zajímavé jméno a distribuce je na světě. Zní to jednoduše a snad i proto distribucí existuje velké množství. Za prohlédnutí rozhodně stojí seznam distribucí na Wikipedii.

Pokud si vyberete běžnou desktopovou distribuci, na rozdíl od Windows nedostanete jen operační systém (pokud nepočítáme trapné aplikace typu Malování), ale kompletní balík všech aplikací, na které je možné si jen vzpomenout. Ty nejběžnější, jakou jsou internetový prohlížeč, kancelářský balík, chat, prohlížeč a editor obrázků, multimediální programy a další, jsou přímo předinstalované. Další stovky aplikací je velmi snadné nainstalovat pomocí pár kliknutí. Velmi podstatné je, že tím, že jsou součástí jedné distribuce, jsou otestované a připravené pro společné fungování. Nehrozí tedy např. problémy, s kterými je možné potkat se ve Windows, kdy různé aplikace požadují různou verzi DLL knihovny a přepisují si ji ve složce System32.

Správce oken

Myslíte si, že když má někdo nainstalovanou stejnou distribuci jako vy, musí vypadat stejně nebo alespoň podobně? Vůbec ne. To, jak linuxové prostředí vypadá a jak se ovládá, určuje tzv. window manager, neboli správce oken. Jen pro pořádek, ve slově window skutečně není na konci "s". V jedné distribuci je k dispozici většinou více správců oken, a tak je jenom na vás, jaké ovládání a vzhled si vyberete.

V současnosti jsou nepoužívanější dva správci oken - KDE a GNOME. Jde skutečně o velmi vyrovnané soupeře a nelze říct, že by měl jeden navrch nad druhým. Já (stejně jako např. "otec" Linuxu Linus Torwalds) jsem příznivcem KDE. Jde o jednoho z nejkomfortnějších linuxových správců oken bohatě nastavitelného a velmi uživatelsky přívětivého. Nezapírám, že na KDE jsem si rychle zvykl také proto, že jeho vzhled a ovládání je trochu podobné Windows. Naproti tomu GNOME jde jinou cestou, klasickým Windows se moc nepodobá. Sází však na maximální jednoduchost a ovladatelnost a snad i proto je tak oblíbené a používané.

Volbou správce oken však není dán jen vzhled a způsob ovládání, ale také zatížení počítače. KDE a GNOME patří mezi window managery nejnáročnější na výkon počítače, a tak je volte jen na počítačích, které svižně zvládají provoz alespoň Windows XP. Pokud vlastníte nějaký starší počítač, nemusíte zoufat, stejně jako distribucí i správců oken existuje celá řada. Váš počítač příliš nezatíží např. Xfce, Fluxbox nebo Window Maker a Enlightement.

Správce oken není povinný, a tak pokud žádný nenainstalujete, počítač sice nebude mít grafické uživatelské rozhraní, ale jinak bude plně funkční a bude moci být ovládán jen prostřednictvím textové konzole. Pro windowsáře možná něco nepředstavitelného, ale proč např. u internetového serveru instalovat nějaká okna. Některé z mých serverů, o které se starám, nemají vůbec připojený monitor a ani klávesnici. Připojuji se k nim vzdáleně (odkudkoliv z internetu) a věřte nebo ne, jejich správa a údržba software jsou velmi příjemnou a efektivní záležitostí.

Balíčkovací systém

Balíčkování se určitě někdy budu věnovat v samostatné článku, a tak dnes uvedu jen věci souvisejí s výběrem distribuce. U většiny distribucí je software distribuován, instalován a spravován právě prostřednictvím balíčků. Nejběžnější jsou balíčky dvou typů - DEB a RPM. Když jsem se do roku 2005 snažil přecházet na Linux, zkoušel jsem distribuce, o kterých se všude psalo, že jsou uživatelsky velmi přívětivé (Mandriva, RedHet, Suse, …). Všechny byly postaveny na RPM balíčkování, já jsem se vždy u nějaké chybové hlášky zaseknul, nevěděl, jak dál, a můj přechod na Linux tím skončil.

Začátkem roku 2005 jsem zkusil Debian, distribuci postavenou na DEB balíčcích, o které se tvrdí, že je spíš pro pokročilejší uživatele. Po hladké instalaci vše šlapalo jak hodinky. Pokud jsem pak později experimentoval s nějakými jinými distribucemi, vždy jsem si vybíral už jen ty s DEB balíky. Když jsem později narazil na článek Františka Fuky Tučňák: Klidná síla, zjistil jsem, že při přechodu na Linux jsem prošel prakticky stejnou cestou jako Franta a že bych se klidně mohl pod ten jeho článek podepsat.

Co tedy vybrat?

Pokud chcete Linux na server, skutečně není lepší volba než Debian. Je to synonymum pro stabilitu a funkčnost. V případě používání na desktopu to přináší drobný problém. Vývojáři Debianu vydávají novou verzi vždy, až je stoprocentně připravena. Typicky se jedná o dobu 2 až 3 let. To ale znamená, že vám software na počítači dost zastarává a před vydáním nové verze Debianu tedy člověk někdy pracuje s verzemi programů, které jsou až 3 roky staré. Na serveru to vůbec nevadí, naopak, upgrade po 3 letech považuji za optimální. Pro desktop, kde používám spousty programů, jsou ale 3 roky příliš dlouhá doba. Například webové prohlížeče nebo chatovací programy vychází s novou verzí daleko častěji. Proto za nejvhodnější distribuci pro desktop považuji následující: Ubuntu, Kubuntu a Xubuntu, Mandrivalinux . Xubuntu je určeno pro slabší počítače, protože jako výchozí window manager má Xfce. Jak už jsem psal výše, jsem příznivcem KDE, a tak se na tomto webu budu dál zabývat především Kubuntu.

Pokud Vám ani jedna distribuce nevyhovuje , daší distribuce najdete v článku: Distribuce Linuxu