Google story v Číně – zemi internetové cenzury 1/2

Historie internetu v Číně se začala psát koncem 80. let minulého století. S tím, jak se rozvíjela hospodářská úroveň země, rostlo i množství uživatelů internetu. Během 90. let se jejich počet zvýšil o 1 625 procent, což Čínu katapultovalo na pozici druhého největšího internetového trhu na světě (v současnosti je už Čína světovou jedničkou). Čína se stala velmocí, se kterou se prostě musí počítat.

Spíše než rychlým rozvojem je čínský internet populární regulacemi a omezeními ze strany vlády. Každá internetová společnost tak před vstupem na tamní trh musí podepsat 31článkový kodex etického chování. V něm se mj. zavazuje k tomu, že veškeré informace poškozující jméno a zájmy

státu, narušující veřejný pořádek a stabilitu země nebo zasahující národní tradice a zvyky budou filtrovány, resp. cenzurovány.

Přečtěte si: Cenzura internetu není jen strašák, ale krutá realita

Dva stupně cenzury

Aby měla čínská komunistická garnitura jistotu, že se opravdu „západní“ informace o Dalailamovi, situaci v Tibetu, hnutí Falun Gong nebo masakru na Tiananmen Square z roku 1989 k čínským lidem nedostanou, nastavila dvoustupňový systém kontroly internetu.

První stupeň spočívá v kontrole vnitřní. Vybraní dobrovolníci denně procházejí čínský internet a elektronickou poštu a vyhledávají informace, které by mohly výše zmíněná pravidla porušovat. Tyto „důvěrníky“ najdete všude, dokonce i na státních univerzitách.

Protože s rychlostí růstu internetu nebyl lidský faktor brzy schopen informace na čínském internetu obsáhnout, vytvořila vláda automatický systém, tzv. Golden Shield Project (někdy také označovaný jako Velký Čínský Firewall). Čínský internet je ke světu připojen prostřednictvím tří hlavních optických linek. Při vstupu do země je na každé z těchto linek umístěno zařízení, které filtruje odchozí dotazy. V případě, že uživatelem požadovaná stránka obsahuje informace, které jsou čínskému režimu nepohodlné, firewall je jednoduše zablokuje a uživateli buď zobrazí chybovou hlášku, nebo jen nezávadné části webu.

O tom, že regulace čínského internetu není jenom o blokování závadného obsahu, svědčí i výpovědi některých vlivných čínských podnikatelů. Podle jednoho z nich např. čínský Information Office of the State Council (tedy jakési Ministerstvo informatiky) svolává pravidelná týdenní setkání s představiteli předních čínských zpravodajských, bloggerských a komunitních serverů

a diskutuje s nimi témata, která by měla v následujících dnech zůstat na čínském internetu tabu. Neformálně jsou tyto schůzky označovány jako wind-blowing meeting, tedy schůzky, které se určuje, kam bude vítr vát.

Etapa 1: Google.com

Google story v Číně začalo v roce 2000. Akcie

na americkém největším technologickém trhu NASDAQ dosahovaly v té době maxima a bylo jen otázkou času, kdy celá internetová bublina splaskne.

Graf indexu Nasdaq Composite během spekulativní bubliny na přelomu tisíciletí (zdroj: Yahoo Finance)

Bylo třeba se zajistit do budoucnosti, a protože americká ekonomika moc pozitivní výhled nenabízela, jedinou možností byly zahraniční trhy. Čína představovala v tomto ohledu naprosto ideální útočiště. Rozvoj internetu byl už na dostatečně vysoké úrovni, uživatelé však byli odkázáni především na služby vytvořené čínskou vládou, a trh byl tedy relativně nenasycený.

V Googlu si tohle uvědomili, a proto začátkem roku padlo rozhodnutí vytvořit jazykovou mutaci vyhledávače Google.com pro oblast Číny. Vývoj trval prakticky celý rok, bylo totiž třeba se vypořádat s jedním ze specifických problémů Asie, odlišnou znakovou sadou čínského jazyka. Ke konci roku vše dospělo do zdárného konce a první uživatelé surfující na Google.com v Číně mohli začít vyhledávat ve svém mateřském jazyce.

Ve stejném roce byl také spuštěn portál Baidu. V té době ještě bezvýznamný projekt, který však měl ve srovnání s Googlem několik velkých výhod:

• Znalost trhu a kulturních nuancí. Baidu je čistě čínským projektem, dokázal proto lépe než Google vypozorovat, jaké služby uživatelé rádi používají a po čem je na čínském internetu největší poptávka. Proto na současném Baidu kromě vyhledávání naleznete také službu pro stahování MP3 skladeb (ilegálních, s čímž si však v Číně mnoho lidí hlavu neláme), u populárních hledaných výrazů jsou pak k dispozici diskusní fóra a chatovací místnosti, kde Číňané nad tématem výrazu diskutují s tisíci dalších uživatelů. Protože jsou diskuse v Číně jednou z nejoblíbenějších internetových služeb, denně se ve fórech na Baidu objeví několik miliónů nových příspěvků.
• Jazyk. Čínština patří k jednomu z nejsložitějších jazyků na světě. Jen zájmeno „já“ lze v čínštině vyjádřit až 38 různými výrazy, s čímž se „jednoduchý“ systém Googlu postavený na jazykové mutaci anglické verze nedokázal vypořádat. Baidu ano.
• Licence. Baidu se stalo prvním čínským internetovým portálem, jemuž byla udělena licence k provozu přímo z Pekingu. Čínská vláda si tak mohla být více než jistá, že pokud někdo bude v oblasti cenzury vyhledávání dělat dobrou práci, bude to Baidu. Baidu tak mělo klid
  a zaměstnanci se v klidu mohli věnovat vývoji služeb pro Čínu.

Vzhled většiny populárních čínských portálů se od Googlu příliš neliší

Rozvoj Baidu byl však pomalý. Navíc vyhledávat v Číně na Googlu, to tehdy nebylo jen o samotném vyhledávání. Podnikatelé a vyšší vrstva uživatelů internetu používala Google díky jeho západnímu původu. V té době už v některých kruzích převládaly západní nálady a používat Google bylo prostě in. Analogie s americkým Starbucksem v současnosti v Česku není daleko od pravdy.

I proto, necelé dva roky po spuštění čínské modifikace, měl Google.com na čínském trhu 25% podíl. Navíc bez jediné kanceláře nebo zaměstnance přímo v Číně, vše ze Spojených států, tedy na míle daleko vlivu Komunistické strany Číny.

Blokáda 2002

To se samozřejmě čínským úřadům ani trochu nelíbilo. Vyhledávač Google.com totiž zobrazoval kompletní výsledky, až následný pokus uživatele vstoupit na stránku se zakázaným obsahem byl filtrován ze strany Velkého Firewallu. Úřady se proto obávaly, že uživatelé nabudou dojmu, že se vláda čehosi venku bojí, a proto obsah na internetu cenzuruje.

A tak začátkem září Google.com z čínského internetu jednoduše

zmizel. Internetová adresa buď oznámila chybu, nebo uživatele přesměrovala na konkurenční vyhledávač provozovaný čínskou vládou. Reakce uživatelů však na sebe nenechala dlouho čekat. Diskusní fóra se zaplnila stížnostmi a vláda nakonec ustoupila a provoz Google.com obnovila.

Oficiální informace, proč byl Google.com blokován, se však nikdy neobjevila. Čínská Komunistická strana na této akci dokonce nikdy nepřiznala podíl. V kuloárech se ale hovoří o tom, že za celým bojkotem stál právě Baidu. Rozvoj tohoto ambiciózních čínského projektu totiž nevycházel podle plánu a dva roky po spuštění měl Baidu pouze tříprocentní podíl na trhu.

Zjednodušeně řečeno se tak mohlo stát následující: zaměstnanci Baidu si sedli k počítačům a celé dny zkoušeli vyhledávat prostřednictvím Googlu nejrůznější cenzurované výrazy. Protože Velký Firewall není stoprocentní, stávalo se, že některé internetové stránky nezachytil. Tyto režimu nežádoucí výsledky pak zaměstnanci vytiskli a přinesli ukázat představitelům čínské vlády. Následný postup už snad netřeba popisovat.

elgooG

V období blokády se na světlo světa dostaly tzv. zrcadlové weby. Jedním z nejpopulárnějších je elgooG (pozpátku Google). Čtení i vyhledávání prostřednictvím těchto zrcadlových webů probíhalo pozpátku, Firewall vyhledané výrazy nefiltroval, a bylo tak možné se jejich prostřednictvím dostat na jinak blokované weby. Mnoho přístupů z Číny zaznamenal díky zrcadlovým vyhledávačům zpravodajský server BBC, který byl jindy z Číny nepřístupný.