Internet u nás

Tento článek by zveřejněn roku 1995 v časopise Computerworld. Organizace Cesnet se dnes jmenuje Cesnet2

Historie Internetu u nás se začala psát vlastně již v památných listopadových dnech roku 1989. V té době totiž padly politické bariéry, které až do té doby z principiálních důvodů bránily našemu zapojení do významnějších celosvětových sítí - mimo jiné i do Internetu. S ústupem politických překážek však rázem nabyly na významu překážky jiné, tentokráte již technického charakteru - naše země, po dlouholetému plánovitému "rozvoji" telekomunikací, neměla vhodnou komunikační infrastrukturu pro větší rozvoj počítačových sítí.

A tak prvními sítěmi, které se k nám po sametové revoluci dostaly, byly takové, které mají jen minimální nároky na potřebnou komunikační infrastrukturu. Konkrétně takové, které vystačí jen s komutovanými linkami veřejné telefonní sítě, dokonce i tak nekvalitními, jaké u nás jsou. V březnu roku 1990 se k nám dostává síť FIDO, na kterou se napojují především stanice BBS (mnohé z nich zrozené přímo v památných listopadových dnech předchozího roku). V květnu roku 1990 se pak do Československa dostává i síť EUnet, propojující především Unixové počítače.

Teprve v říjnu roku 1990 se k nám dostává i evropská odnož sítě Bitnet, neboli síť EARN (European Academic and Research Network), která již vyžaduje trvalé spojení po pevných okruzích. Prvním uzlem této sítě u nás, a současně i tzv. národním uzlem sítě EARN pro tehdejší Československo, se stal střediskový počítač IBM 4381 na Oblastním výpočetním centru (OVC) ČVUT Praha (nyní VC ČVUT). Síť EARN přitom poskytovala pouze služby dávkového charakteru (zejména elektronickou poštu a přenos souborů), takže vystačila i s relativně pomalými pevnými okruhy. Uzel CSEARN proto začínal s linkou o přenosové rychlosti 9600 bps, kterou byl připojen na rakouský národní uzel sítě EARN v Linzi.

První pokusy s připojením do Internetu se pak objevují až v listopadu roku 1991. Toto datum je také v různých oficiálních i neoficiálních statistikách uváděno jako datum připojení tehdejšího Československa k Internetu. Zpočátku šlo pouze o komutované napojení z Prahy (konkrétně z VC ČVUT na uzel Internetu v rakouském Linzi), později byla k připojení použita pevná linka do Linze, uměle "rozpůlená" tak, aby jedna její polovina přenášela provoz v rámci sítě EARN, a druhá provoz Internetu.

13. února 1992 pak na ČVUT Praha dochází ke slavnostnímu aktu formálního připojení Československa k Internetu, mj. i za účasti představitelů agentury NSF.

Rodí se CESNET

Dalšímu rozvoji Internetu v Československu však stále bránila neexistence vhodné komunikační infrastruktury. Kromě veřejné telefonní sítě nebylo nic, čím by bylo možné "roztáhnout" Internet po Praze, a přivést jej i do ostatních míst po celé republice.

V hlavách zainteresovaných lidí se proto brzy zrodila myšlenka vybudovat celostátní páteřní síť, která by "rozvedla" Internet alespoň do všech tuzemských akademických středisek, zatímco v rámci nich by pak Internet dále rozváděly navazující metropolitní sítě.

Původním záměrem bylo vybudovat páteřní síť s celorepublikovým dosahem (nezapomínejme, že v době podávání návrhu se psal rok 1991). Nicméně již v té době bylo jasné, že z federálních orgánů na páteřní síť nikdo peníze nedá, a ministerstva školství byla republiková! Proto se česká a slovenská část akademické obce dohodly, že si podají vlastní návrhy ke svým ministerstvům školství, a to na vybudování dvou národních páteřních sítí, a že potřebné propojení (konkrétně propojení z Brna do Bratislavy) bude součástí českého projektu (a slovenská strana na něj vhodnou formou přispěje). Zřejmě proto také dostal český projekt jméno FESNET, od: Federal Educational and Scientific NETwork (zatímco ještě starší označení FERNET, od: Federal Educational and Research NETwork, bylo z blíže nespecifikovných důvodů zamítnuto). Příslušný návrh byl českému ministerstvu škoství podán v prosinci 1991. To jej schválilo, a v červnu 1992 uvolnilo 20 milionů korun (z původně nárokovaných 26), takže budování akademické páteřní sítě mohlo začít.

Nicméně v průběhu roku 1992 se stávalo čím dál víc zřejmé, že písmenko "F" ve jménu FESNET nebude mít záhy co označovat. A tak se z původního FESNETu stal CESNET (Czech Educational and Scientific Network), zatímco na Slovensku se začal realizovat projekt sítě SANET (Slovak Academic Network).

Samotný CESNET přitom byl koncipován tak, aby zajišťoval "přívod" Internetu do jednotlivých akademických středisek, ale nikoli již "rozvod" Internetu v ráci příslušných měst. Toto bylo řešeno navazujícími projekty metropolitních sítí, které po technické stránce samozřejmě velmi úzce navazovaly na CESNET, ale z hlediska svého financování byly samostatnými projekty.

Pro republikovou páteřní síť CESNET byla zpočátku zvolena hvězdicová topologie, se dvěma středy - v Praze a Brně. Ty byly propojeny pevnou linkou 64 kbps (v listopadu 1992), a z nich se pak začaly paprskovitě rozbíhat spoje do jednotlivých dalších měst: v únoru 1993 byl takto připojen Liberec, Olomouc, České Budějovice, Pardubice a Plzeň, v březnu Hradec Králové, a další akademická střediska. Koncem března 1993 pak již měl CESNET své uzly celkem v 11 městech v celé ČR.

Pro spojení Prahy s Brnem, a pro připojení Liberce, Plzně a Ostravy, bylo využito přenosových možností sítě IMNS firmy IBM (IBM Managed Network Services). Ostatní spoje pak byly realizovány pevnými telefonními okruhy, pronajatými od SPT Telecom. Kromě spoje Praha-Brno, který začínal na přenosové rychlosti 64, začínaly všechny ostatní spoje na přenosové rychlosti 19,2 kbps.

To se samozřejmě brzy ukázalo jako příliš málo, takže jakmile to přísun finančních prostředků z resortu školství i z nejrůznějších grantů umožnil, byl praktický celý CESNET "upgradován". Současný stav a rychlost jednotlivých linek ukazuje obrázek 1. Z něj je pak patrná i určitá systematická změna v topologii celého CESNETu - jestliže zpočátku finanční prostředky postačovaly jen na přímé připojení bez jakékoli zálohy pro případ výpadku, nyní již je možné aplikovat zásadu, že každý významnější uzel má být připojen alespoň dvěma vzájemně nezávislými přípojkami. To umožňuje nejen efektivněji rozkládat tok dat v celém CESNETu a rovnoměrněji využívat všechny jeho části, ale především to umožňuje zachovat potřebnou konektivitu i v případě výpadku některého spoje.

Kromě vnitřní konektivity v rámci České republiky se ale změnila i konektivita CESNETu směrem do zahraničí. Jestliže původně byla celá ČR připojena k okolnímu světu jediným pevným okruhem z Prahy do Linze (který byl později přepojen do Vídně, místo do Linze), později k ní přibyla ještě druhá přípojka z Prahy do Amsterodamu. Tento okruh byl zpočátku provozován rychlostí 64 kbps, ale u příležitosti konference INET'94/JENC, konané v červnu loňského roku v Praze, byla tato linka zrychlena na 512 kbps (viz dále). Rozdělením Československa pak k těmto dvěma mezinárodním linkám přibyla ještě třetí, z Prahy do Banské Bystrice.

Komunikační infrastruktura, tvořící základ CESNETu, je v současné době v zásadě vybudována. Její další vývoj se již ubírá především cestou dalšího zvyšování přenosových rychlostí použitých okruhů, cestou optimalizace využití, zvyšování spolehlivosti atd. Představu o současném vytížení jednotlivých přenosových tras CESNETu pak mohou poskytnout statistiky, představující "snímek" provozu v rozsahu jednoho týdne (od 14. do 20.11.1994). Údaje poskytl provozovatel CESNETu, VC ČVUT.

Kromě vnitřní konektivity v rámci České republiky se ale změnila i konektivita CESNETu směrem do zahraničí. Jestliže původně byla celá ČR připojena k okolnímu světu jediným pevným okruhem z Prahy do Linze (který byl později přepojen do Vídně, místo do Linze), později k ní přibyla ještě druhá přípojka z Prahy do Amsterodamu. Tento okruh byl zpočátku provozován rychlostí 64 kbps, ale u příležitosti konference INET'94/JENC, konané v červnu loňského roku v Praze, byla tato linka zrychlena na 512 kbps (viz dále). Rozdělením Československa pak k těmto dvěma mezinárodním linkám přibyla ještě třetí, z Prahy do Banské Bystrice.

Komunikační infrastruktura, tvořící základ CESNETu, je v současné době v zásadě vybudována. Její další vývoj se již ubírá především cestou dalšího zvyšování přenosových rychlostí použitých okruhů, cestou optimalizace využití, zvyšování spolehlivosti atd. Představu o současném vytížení jednotlivých přenosových tras CESNETu pak mohou poskytnout statistiky, představující "snímek" provozu v rozsahu jednoho týdne (od 14. do 20.11.1994). Údaje poskytl provozovatel CESNETu, VC ČVUT.

Nejen konektivitou živ je CESNET

Bylo by chybou chápat CESNET jen jako komunikační infrastrukturu, či s jistou dávkou nadsázky jen jako potrubí, kterým k nám přitéká Internet. CESNET dnes již žije bohatým vnitřním životem. Co to ale v praxi znamená?

Podobně jako v Internetu, existuje i v CESNETu velké množství ínformačních zdrojů. Jejich skladba je také obdobná situaci v rámci celého Internetu - jde o tzv. anonymní FTP archivy, servery Gopher a WWW, servery služby PARKER (pro vyhledávání souborů v rámci českých FTP archivů), služby VERONICA pro vyhledávání v rámci českých serverů Gopher) a další. V praxi to pak znamená, že pro většinu nejčastěji požadovaných informací (souborů) a služeb uživatelé nemusí "chodit do světa", ale najdou je již i "doma", míněno v CESNETu.

Podrobněji se službami Internetu obecně a zdroji v rámci CESNETu konkrétně budeme zabývat v příštím tématu týdne, věnovaném problematice Internetu.

INET/JENC 94 - mezinárodní uznání rozvoji síťování u nás

Jak jste se již na stránkách Computerworldu mohli dočíst, konala se v červnu loňského roku v Praze prestižní konference INET/JENC. Přesněji dvě konference v jednom - INET jako výroční konference společnosti Internet Society, a JENC (Joint European Networking Conference) jako výroční konference organizace RARE. Nebylo přitom zcela náhodné, že se obě tyto prestižní konference sešly právě v Praze. Bylo to současně i vyjádřením uznání za aktivní účast naší republik v rozvoji mezinárodního "síťování". O tom, že ani v evropském, ba ani v celosvětovém měřítku na tom opravdu nejsme špatně, svědčí různé statistiky o počtu Internetových uzlů na hlavu, o počtu uzlů v ČR celkem, o počtu domén atd. (viz vložený box: "Jak jsme na tom v ČR?")

Kromě mezinárodního uznání, zvýšení prestiže a navázání kontaktů s osobnostmi kolem Internetu však zmíněná konference přinesla i jeden velmi hmatatelný důsledek - zanechala po sobě rychlý spoj z Prahy do Amsterodamu. Ten sice již existoval před samotnou konferencí (a byl zřízen a financován Evropským společenstvím, prostřednictvím firmy DANTE, kterou si ES za příslušným účelem zřídilo). U příležitosti konání konference pak byla tato linka zrychlena na 512 kbps, což vydrželo i po skončení konference. Dokonce s tím, že až do listopadu loňského roku tuto linku hradilo plně Evropské společenství - jistě velmi příjemný důsledek růstu naší prestiže. Od zmíněného listopadu pak tuto linku platí z části CESNET sám, a zbývající část je hrazena z rozvojových projektů PHARE.

K CESNETu i komerčně

Jak jsme si již uvedli výše, CESNET byl vybudován jako akademická páteřní síť, z prostředků resortu školství (tj. z peněz daňových poplatníků), s cílem poskytovat připojení k Internetu vysokým školám. Časem byl mandát CESNETu rozšířen (ze strany jeho zřizovatele, tj. MŠMT) takovým způsobem, aby CESNET mohl poskytovat část své konektivity, která není jeho akademickými uživateli čerpána, za úplatu i jiným uživatelům - např. akademii věd, různým výzkumným ústavům, ale i jiným nevýdělečným i výdělečným organizacím, a ze získaných prostředků mohl financovat svůj provoz a další rozvoj. Následně pak provozovatel CESNETu (tj. VC ČVUT) získal potřebné povolení k poskytování neveřejných datových telekomunikačních služeb na komerční bázi od Českého telekomunikačního úřadu (podrobněji viz článek: "Do Internetu za peníze: jen přes COnet, nebo i přes CESNET). Tím se CESNET současně stal i tzv. komerčním poskytovatelem připojení k Internetu. Nikoli ovšem jediným.

Na scénu vstupuje COnet

Vedle CESNETu existuje v současné době i druhý subjekt, který je také schopen zprostředkovat připojení k Internetu. Tentokráte jde o čistě komerční firmu COnet, která vznikla z pražského uzlu sítě Eunet, a je provozovatelem české větve této sítě (se jménem CZnet). Tu tvoří především pevný okruh 64 kbps z Prahy do Amsterodamu, prostřednictvím kterého firma COnet připojuje své zákazníky k evropské komunikační infrastruktuře EUnetu, a jejím prostřednictvím pak poskytuje přístup i do ostatních sítí, se kterými je EUnet spojen, včetně vlastního Internetu. Jak lze soudit z interview s představitelem firmy COnet p. Orságem (ve zvláštním vydání Computerworldu u příležitosti Invexu 94, ze dne 20.10.1994 na str. 1, 18 a 22), v letošním roce přibyla další přípojná místa v Brně a v Plzni.

Podle vlastního vyjádření (ve zmíněném interview, na str. 1) "společnost COnet může připojit v podstatě kohokoli, kdo na to má finanční prostředky" (O cenách COnetu podrobněji ve vloženém článku "Na kolik přijde Internet").